Valocars jeli do Krušných hor

Ve středu 5.7. se uskutečnil druhý společný výlet klubu pod názvem

,,Valocars jedou do Krušných hor“

Všechno začalo několik měsíců před tím jak jinak než, že v hospůdce U Hocha. Odsouhlasil se výlet do Krušných hor.
Výletu se velmi úspěšně ujala Jitka a Franta Marouškovi.
Velmi pečlivě vybrali trasu, cílová místa, zajistili občerstvení, exkurze a vše zpestřili soutěží a Jitčiným vyprávěním pověstí a historek z Krušnohorska.
Výletu se účastnilo celkem 6 vozidel a 16 členů posádek. Poznávací jízda byla rozdělena do tří etap v celkové délce cca 440km

První etapa Valovice – Prunéřov

Start byl naplánovaný na 9:00 od Maroušků. Po chvilce čekání dorazil i nablýskaný citroen a mohlo se vyrazit.
Jitka rozdala instrukce k cestě a také přidala seznam úkolů a otázek  pro překvapené posádky.
Cesta probíhala bez problémů až na odpadlou poklici z „džigula“  Nikových. Tu zachránila obětavým úhybným manévrem posádka Midgetu Radon a Šárka.
Po hodině a půl jízdy po kvalitních silnicích  jsme dorazili k jednomu z nejstarších dubů v ČR v obci Peruc tzv. „Oldřichův dub.“
Udělali jsme několik fotografii, pobavili kolemjdoucí a šli jsem na první kávu a zákusek do rodinného penzionu.
Po krátké přestávce jsme vyrazili do města Března se zastávkou u Nechanické přehrady. Nechyběla ani pověst o vodníkovi a krásné panně…
Slunko silně pálilo, a proto jsme „naskákali“ do vozů  a hrnuli jsme si to do Března na oběd.
Tady na nás čekalo překvapení v podobě setkání s místním strážcem města železným drakem…
Franta nám vysvětlil jednotlivé funkce chapadel, nechal nás seřadit a vyfotit a poslal do další části této etapy.
Jeli jsme do  Kadaně, cestou nás zdravilo i policejní auto blikáním…až později jsem zjistil, že posádky před námi nesvítili…
Město Kadaň nás velmi mile překvapilo krásnou starobylou architekturou a stavem památek.
Téměř s každou zastávkou následovalo občerstvení … i zde jsme obsadili místní kavárnu na náměstí a způsobili chaos obsluze…
Při odjezdu jsme udělali nezbytné fotografie a vyrazili do kempu.
Zde bylo vše připraveno a tak se mohlo v pohodě opravovat. Kupodivu všechna stará vozidla byla v nejlepší kondici jen džigul měl zablokované zadní kolo.
Společnými silami a zkušenostmi se kolo opravilo a tak se mohlo jít na pivko, večeři.
Málokdo pociťoval únavu a tak se večer začal hrát pétangue. Na dráhu nám svítil měsíc a Ivana N. svou čelovkou. Hrálo se dlouho do noci…

Tato horská etapa začala časně ráno v 8hod společnou snídaní a plánem na den.
Jeli jsme krásným údolím, pak kopírovali kopcovitý terén až na vyhlídku Klínovec.
Když jsme se dost pokochali krásnými výhledy z rozhledny, nasedli jsme do vozů a frčeli na Boží Dar.
Netušili jsme jaké nás zde dospělé a hlavně děti čeká překvapení.
Boží Dar, kdo to neví je hlavním spojením mezi nebem a zemí v podobě místní pošty.
Po příchodu na poštu nám doručovatelka předala dárky od Jéžiška pro Péťu a Kačenku a účastníky výletu. Joo to bylo překvapení.
Po obědě následovala cca 4km dlouhá procházka rašeliništěm a následný sjezd přes město Jáchymov do lázní Klášterec nad Ohří.
Zde jsme se osvěžili kávou, zákuskem a někteří odvážlivci ochutnali i místní kyselku. (všichni bez újmy a zastávek)
Ten den bylo úmorné vedro a tak jsme téměř všichni vyrazili na koupaliště u kempu. Někteří odvážlivci způsobili poplach na skákadle pro místní pobřežní hlídku.
Zatímco já jsem na druhé straně koupaliště narážel bezmocné obsluze kiosku sud. Pivo teklo a záchranáři nemuseli zachraňovat.
Večer se zakončil táborákem a nočním koupáním…

Ráno rychle sbalit, vypít výbornou kávu a sníst čerstvá vajíčka od místních domorodců (známých Maroušků) a hurá na šachtu.
Málokdo tušil, co nás čeká…
Naše mazlíky jsme odstavili v poli a nalezli do kabiny přistaveného terénního vozu pro zaměstnance dolů.
Franta nám vysvětlil, co nás čeká, kdy si nasadit helmu, kdy vystoupit a co pozorovat.
Dojeli jsme k vyhlídce na celý důl, byl to neuvěřitelný pohled na tak velké území, kde se přesouvá zemina z jednoho místa na druhé, kde na pásových dopravnících putuje uhlí rovnou do elektráren.
Z vyhlídky jsme sjeli k obrovskému rypadlu a sestoupili na horní plochu těženého uhlí, všude bylo cítit uhlí a poletoval prach.
Bylo to jak na cizí planetě…uznejte sami jen si nasadit skafandry.
Exkurze a vyprávění bylo velmi zajímavé, že jsme vůbec nevnímali čas. Po dvou a půl hodinách na šachtě jsme jeli do Chomutova na oběd.
Z Chomutova jsme vyrazili domů (Franta s Jitkou zpět do kempu pro mikinu…) cesta vedla po neplaceném úseku dálnice a tak se jelo „na plný plyn.“
Malá chybička v navigaci způsobila, že místo kávy v Panenském Týnci jsme měli zastávku ve Velvarech, což se nakonec ukázalo jako vynikající nápad.
Měli zde nejlepší kávu a domácí zákusky jak nám řekla paní majitelka.
Bylo něco po 14hod a tak se vyrazilo po okrskách přes Mělník a Kokořínské údolí do Valovic.
Valovice jsme viděli v 16:00, dostali jsme medaile od organizátorů, poděkovali  a jeli plný dojmů a zážitků domů.

Ještě jednou děkujeme, Jitko a Franto!

Tak kam to bude příště…?

Honza
Předseda